Lilith Xian

Charakteristika: Už od prvního pohledu vám Lilith svým vzhledem nezapadne do davu. Byť její oblečení anebo vlasy poutají pohledy ostatní, obléká se a líčí, jak jenom chce i přesto, že většinu společnosti nesnáší. Oči šedomodré barvy skoro denně namalované kolem dokola kouřovými stíny a tužkou, z její bledé tváře velmi vyniknou. Obličej jí kromě líčení zdobí ještě tři piercingy, dva kroužky se nachází na spodním rtu její malé temně růžové pusy a jeden má v nose. Vlasy má dlouhé až po prsa, ale většinou je češe nahoru do různých copů a drdolů. A když si kreslí jenom je ležérně sepne sponou. Lilith je štíhlé postavy, nevypracovaných svalů, vysoké 164 cm a s malými prsy. V pohodlí svého pokoje ani nenosí podprsenku. Lilith se převážně obléká do černé barvy a možno u ní najít i pár odstínů tmavé fialové nebo rudé či indigově modré. Občas tolik černé přeruší nějaký bílý vzor na šatech nebo potisk na tričku. Nosí všechno, jak kalhoty sukně tak i šaty. Má hrozně ráda však doplňky, různé rukavičky, návleky chokery, podkolenky a silonky, krajkové věci a květiny. Miluje květiny i obecně, dodávají jí dotek přírody, který ve městě postrádá. Ona totiž Lilith moc ráda chodí do přírody na dlouhé procházky. Pryč od lidí. Lilith opravdu není společenský typ. S tím, že nezapadá do normální společnosti. Čím divnější individuum, tim větší pravděpodobnost, že se s ním bude Lilith ochotná bavit. Má ráda dlouhé, zajímavé rozhovory u kterých může popíjet v klidu červené víno a ukusovat jablko. Nedala by to nikdy znát na veřejnosti, ale po jídle a hlavně po sládkem se může utlouct. Jakoby snad snědla vsechno, ale pravda je taková, že Lilith nesní skoro nic a maso by nedala do pusy už nikdy. I přesto, že je to milovnice koček, rozkošných drobných věcí a plyšových zvířátek tak se na prvním setkání dočkáte spíše chladného chování. Umí být protivná, pusu plnou kousavých a ironických poznámek. Většinou se začne bránit slovně ještě dřív, než člověka pozná. A pak toho lituje. Ovšemže ne před ostatními. Emoce jako smutek, lítost, nadšení a hlavně ten smutek si nechává na doma. Nechce nikomu ukázat svoji citlivost, a to ji dokáže rozbrečet i pajdavá kočička. Na to, jak lidský kontakt tolik potřebuje, tak jej stále urputně odmítá. Nesnáší doteky neznámých lidí. Nesnáší, jak trpí od smrti svých rodičů insomnií a depresemi. Někdy... Ukrývá se pod deku s fotkou svých rodičů v dlani a pláče. Nedokáže ji utišit ani milující babička. Babička je jediný člověk, kterého si k tělu připouští a dovede jí zvednout alespoň trochu náladu. Co opravdu miluje, kromě koček a ovoce je ještě kreslení a malování. Odpoutá ji do dokonale od reality, od všeho a pro nějaký ten čas je konečně ve svém světě.

Minulost: Lilith se narodila své mamince Dorin za velmi těžkých podmínek. Nejen, že byla počatá že znásilnění, kdy Dorin znásilnil její bývalý přítel, ale porod byl bolestivý a dlouhý. Naštěstí Lilith vyrůstala v přívětivé lásce obou rodičů, členů revoluční armády. Dorin seještě před tím, než vůbec čekala Lilith, vdala za Japonce Okiho. Oki dceru miloval jako vlastní a stejně tak i Lilith zbožňovala svého tátu a vůbec ji jako dítě nenapadlo se pídit po detailech jejího zplození. Šťastné dětství, kdy měli rodinný dům! dvě kočky a zahradu plnou květin vystřídal chaos, zmatek a smrt. V jednom dni, tehdy měla dospívající Lilith pouhých třináct let. Kdy k nim do domu vnikla skupina vrahů Jeagers. Když vrazi šli po Dorin a Hakuovi, jakoby toho nebylo málo a u jejich domu se do bitvy o život přidali ještě tři různé příšery. Lilith jen vystrašeně čekala schoulená ve skříni a čekala kdy smrt vyjde na ní. Bylo po všem a ona zůstala naživu. Také složka vyslanců z Říše byla naživu. Po bestiích ani stopa a těla mrtvých rodičů přikrytá černým rouchem na zemi v obývacím pokoji. V ten den se uzavřela do sebe a zavrhla všechno a všechny. Nikdy však nebyla za toto pomstychtivá. Dodnes má tuhle scenérii před očima a ve svých snech. Úřady rozhodly svěřit nezletilé děvče do dětského domova. Nikdo se po jejich citech nedohlížel, jak na úřadech tak ani v sirotčinci. S plyšovou kočkou a jedním batohem tak skončila v nedobře udržovaném ústavu. Často byla zima. Často byla k jídlu rýže. O dva roky později se ke své "vnučce" přihlásila babička Maeko. Bývalá často na cestách a dřív se nemohla ke své poslední žijící příbuzné dostat. Navíc byla dlouho hledaná za zradu Říše a jako bývalému night raiderovi se o vnučku žádalo těžce. Nakonec však vše prošlo, i když s menšími komplikacemi. Od patnácti bydlí Lilith v bytě se svojí babičkou, která je na svůj věk podezřele čilá, ale všechno přísluší jejímu teigu. Lilith byla neskutečně ráda, když opustila ten ústav pro odložená děcka. Nedočkala se tam velkého pochopení, ale spíše šikany, a kvůli tomu, co byli její rodiče zač to tam až tak nikdo neřešil a o trpící holku se nikdo nezajímal. Nakonec se nechtěla zajímat ani ona. Na barvila si vlasy na modrou barvu, propíchala obličej a tak vypadá její hlava dodnes. Utíkala často do svých obrázků a představ a stejně tomu bylo i po přestěhování se k babičce. Naposledy ji viděla asi měsíc před smrtí rodičů. Snad ze strachu o svůj život se babička Maeko neukázala, ale konečně mohla říct vnučce všechno to, co její rodiče prováděli a také jí předat prstýnek, který pro ni odložil Kohaku. Se svým teigu se sžila Lilith docela rychle, ale nevěděla, jak myl silné umí být. Jednou ve škole, když si ji zase spolužáci dobírali, tak moc, že už to psychicky neusnesla... Se to stalo. Lilith vůbec nevěděla, co dělá ani si to dobře nepamatuje, ale nějakému sobeckému idiotovi se v ten den zastavila krev v žilách. Prý náhlé selhání mozku, označili to tak v nemocnici. Maeko i Lilith se teď každý den ale mají čeho bát. Babička se divila, že tento incident nechali jenom tak a je každý den se svými smysly na pozoru. Lilith si prý nemá dělat starosti, ale stejně si je dělá. Občasná paranoia a lehká panika ji v ulicích kapitolu zastihne i mimo ně zastihne. Od smrti jejího spolužáka už jsou to tři roky a stále nic. Ale stále je Lilith připravená, s lahví vody v tašce a prstýnkem na ruce.  

Faceclaim: Neznámé