Daiki Akari

Charakteristika:

Skoro každý by ho pro jeho vzhled automaticky tipnul o pár let mladšího. Na kluka není zrovna nejvyšší, stejně tak jeho postava neoplývá svaly a velkou kostrou. Ramena má úzká, stejně tak boky i nohy. Pleť má světlejší, v kontrastu s jeho černými vlasy a hodně tmavě hnědýma očima. Má malý nos a pod ním úzké,malinově červené rty. Někdy si na ucho tajně nasazuje malý ozdobný kroužek, ale jen když si jistý, že ho rodiče neuvidí. Kůži má relativně bez zranění, jen vzadu má nepatrnou jizvičku od rákosky.

Daiki by byl přirozeně extrovert, ale výchova u něj hrála obrovskou roli, že je introvertem. Neměl možnost se s někým moc bavit, takže si kolikrát raději sám čte, než aby se zařadil do davu a vesele si s ostatníma povídal. Přitom je ale hrozně ochotný. Jakmile kdokoli něco potřebuje, nezaváhá a nabídne pomoc. Všeobecně je tišší, jeho hlas je jemný a nerad používá násilí. Hodně lidí mu už řeklo, že je jako kotě. Ustrašené, ale jakmile se nikdo nedívá, dokáže vyvést i pořádnou neplechu.

Je to snílek. Jen tak snadno neztrácí naději a sní o lepších zítřcích. Není to ale věčný optimista, jak by se mohlo zdát. Někdy ho zachvátí i dosti pesimistické myšlenky, které si nenechá nikým vymluvit. Pak ale jako zázrakem smutné myšlenky přejdou, a on se bez problémů usmívá na celý svět. Moc sebedůvěry nepobral. Když mu nikdo dlouho nepřipomíná jeho klady, začne si sám o sobě myslet hrozné věci. Nadměrné ego tudíž nemá, je skromný a nad nikoho se nepovyšuje. Rozhoduje se více srdcem než mozkem, ať už se to vyplatí, nebo mu to jen více ublíží. Emoce se nebojí projevovat, někdy je to možná až moc. Dbá na pořádek, a tak často uklízí i za cizí lidi. Ve volném čase, když se zrovna neučí, tak si čte, nebo poslouchá písničky.

Minulost:

Daiki se narodil do poměrně vysoce postavené rodiny, která si hrála na něco víc. Jeho otec pracoval jako soudce a matka soukromně doučovala. Moc hezké dětství si neprožil. Byl na něj vyvíjen tlak, který často neuměl unést. Rodiče zvolili jakousi výchovu na styl odměny. Něco udělej, dostaneš odměnu. Sněz to celé a maminka tě obejme. Přečti tohle slovo a můžeš se dívat na televizi.To ale platilo i naopak, když provedl něco špatného, byl trest v podobě odepírání lidského kontaktu. A tak se stalo, že se na něm stal závislý. Byly noci, kdy seděl v pokoji, plakal a řval, ať za ním přijde máma a obejme ho. Nikdy ale nikdo nepřišel, až mu došlo, že takové milé pozornosti nemůže od rodičů čekat. Taky mu i hodně vyčítali věci, za které nemohl. Jako malý nebyl úplně nejštíhlejší, jak bývá hodně dětí, a na to ho otec co chvilku upozorňoval. Byl a doteď je hodně tvrdým spáčem a jen tak ho něco nevzbudí. Proto mu máma pokaždé vyčítala, když musela po jeho spánku prát povlečení. Ze strachu z vlastních rodičů se mu začaly čím dál tím víc zdát noční děsy, kterých se nezbavil.

S nástupem do školy se to moc nezlepšilo. Naštěstí se jeho postava vytáhla víc do výšky a od té doby už nikdy neměl ani o kilo navíc. Děti ho ale ani tak neměly rády. Musel nosit košili, na ní svetr a kalhoty na kšandy. Smáli se mu, že vypadá jako šašek, ale všechno to bylo kvůli rodičům. Prát se s dětmi nechtěl, a tak vše musel snášet. Matka si nechtěla připustit, že by Daiki, jako syn učitelky měl být zaostalejší ve znalostech, a tak ve svém volném čase nedělal nic jiného, než že se učil. Musel chodit spát brzo, nikdy se mu nedostávalo žádné soukromí, což jeho chlapectví hodně ranilo.

Když byl starší a jednou se vracel sám ze školy, uviděl poprvé spory Revoluční armády a Říše. Nikdy o tom nepřemýšlel, ale teď mu došlo, že se nechce nijak sdružovat s Říší. Že to je jen názor jeho rodičů, který on nepodporuje. Když to zmínil doma, začalo peklo. Několikrát dostal i v tomto věku výprask, bylo mu uděleno nespočet zákazů a způsobeno velké ponížení. To Daikiho skoro zlomilo. Pořád si ale opakoval, že jednou bude lépe. Začal jako poslušný pejsek poslouchat rodiče na slovo. Zjistil, že z něj chtějí právníka, takže začal chodit na nucené praxe na úřadě, ale dobrovolně to nebylo. Čím je ale starší, tím víc vzdoru se v něm hromadí, a tím víc pokouší osud. Už se rodičů tolik nebojí a dovoluje si více věcí, co mu byly zakázány.

Fc: Teppei Koike